Tříletý projekt Most skončil 144. odvysílaným pořadem v době, kdy na české i polské straně hranice řádí epidemie nemoci Covid 19. Osobní kontakty jsou problémem. Sousední zemi však můžeme s přiměřenou mírou opatrnosti poznávat i jinak. Jako bonus ke zmíněnému projektu jsme proto zejména pro turisty připravili několik návrhů.

České stopy v Kladsku
Povědomí o přítomnosti Čechů na území dnes polského okresu Kladsko mezigeneračně slábne, přesto však stojí za připomenutí. Charakteristickým je znak samotného města- dvojocasý český lev v červeném poli.
Vraťme se nejprve do historie: jak uvádí Wikipedie, pravděpodobně nejpozději na počátku 11. století bylo na území dnešního města Kladsko vybudováno českými knížaty v souvislosti s česko-polskými konflikty hradiště. Pod ním či v jeho sousedství vzniklo i tržiště a osada s českým obyvatelstvem. Poté až do roku 1742 území Kladska náleželo k Čechám a tedy i k Zemím Koruny české. Až do poloviny 13. století bylo Kladsko jen řídce osídleno.
Za vlády českých králů Přemysla Otakara II. a Václava II. proběhla rozsáhlá kolonizace německými kolonisty. V roce 1742 bylo Kladsko od Čech Vratislavským mírem odtrženo a přičleněno spolu s velkou částí Slezska k Prusku. Jako součást Pruska se poté stalo i součástí Německé říše.
V roce 1918 tvořili převážnou většinu obyvatel Kladska Němci. Na území tzv. Českého koutku však stále žila česká menšina. Český koutek je území v západním Kladsku, blízko hranic, v okolí města Lázně Chudoba. Na tomto území se nachází jedenáct vesnic, ve kterých žila již od 11. století výrazná česká menšina, hovořící kladským nářečím češtiny. Polská menšina na tomto území nežila.
Do roku 1945 tvořili většinu obyvatelstva Českého koutku Němci, po roce 1945 nově přistěhovalí Poláci. Po připojení Kladska k Polsku v roce 1945se počet Čechů začal v důsledku emigrace a asimilace výrazně snižovat. V roce 1902 to bylo 5250 osob, těsně po druhé světové válce přibližně 5100 osob, v roce 1957 ještě asi 500 osob, na počátku 21. století patrně již jen čtyři osoby. Naprostou většinu obyvatel Českého koutku tvoří dnes Poláci.
Po ukončení první světové války začalo nově vzniklé Československo nárokovat připojení Kladska ke svému území, avšak tato snaha byla pro odpor tehdejšího německého obyvatelstva neúspěšná. Jiná situace nastala po druhé světové válce: na základě výsledků Jaltské konference se území Kladska dostalo pod polskou správu. Do Kladska začali přicházet osídlenci z bývalých polských území odstoupených Sovětskému svazu. Češi byli vnímáni jako příslušníci nacistického Německa a jako takoví měli být z Kladska odsunuti, což se zčásti dokonce stalo, s tím, že někteří se mohli později vrátit do Československa. Kladsko nebylo ve vztahu ČR a Polska jediným sporným územím. Všechny územní spory včetně snahy o připojení Českého koutku k ČR byly ukončeny mezivládní dohodou z roku 1958. Pachuť jisté nevraživosti však zůstala. Jejím výrazem byla dlouhodobá neprostupnost hranic, která byla ukončena až v šedesátých letech minulého století tzv. malým pohraničním stykem.
Kladsku se někdy díky propletenci historických uliček a církevních staveb říká „malá Praha“. Blízkost české hranice je pro Čechy důvodem jak k návštěvě místních historických památek, tak k nákupům.
Minout by rozhodně neměli historickou radnici, na níž je umístěna pamětní deska připojení Kladska k Polsku. Za budovou radnice je z pískovce zhotovený Mariánský sloup. Byl postaven v roce 1686. Z dalších památek stojí za to připomenout Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kamenný most přes Mlynowku a konečně největší atrakci města (co do velikosti) Kladskou pevnost.
Snadná dostupnost Kladské kotliny je však i pro pěší a cykloturisty příležitostí k poznání tváře českých hor ze severní, pro mnohé neznámé strany a krajiny naopak důvěrně známé našim předkům.
(V textu byly použity pasáže z české Wikipedie).