Pořad byl vysílán dne 07. 11. 2020 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 10. 11. 2020 naa Radiu Bohemia (CZ).

 Když se v Polsku řekne "Solidarita", naše myšlenky a vzpomínky okamžitě se vrací do roku 1981. Je zajímavé, že ve stejném roce vzniklo také mezinárodní hnutí demokratické opozice s názvem Polsko-československá solidarita.

 O tom, jak vypadala léta boje za svobodu a demokracii a o tajných, konspiračních setkáních na horách v Kladské kotlině mluví host pořadu Most Jarosław Broda.
Pane Jaroslawe, začněme pamětními deskami, které se nacházejí na několika místech v kladské kotlině a označují místa setkání někdejší polské a československé opozice proti tehdejšímu politickému systému. Když si člověk situaci těchto lidí v té době přiblíží, má pocit, jako by se ocitl v nějakém dobrodružném filmu…
„Nu tehdy jsme to ani nepociťovali jako nějaké špionážní aktivity. Polsko – československá Solidarita, o jejíchž setkáních mluvíme, neměla takový ráz, ani takový cíl a neměli jsme ani takový pocit. Komunistické vlády tehdejšího Polska a Československa nám kladly překážky a podsouvaly nám nezákonné úmysly. Na polské straně bylo těch překážek méně, na československé straně však dělaly orgány tehdejšího států všechno pro to, aby nám v našich aktivitách zamezily.
V Kladské kotlině byla vybudována stezka, která ukazuje místa, kde se konala v letech 1987 a 1988 velká setkání lidí z opozičního prostředí obou států. Z československé strany to byli hlavně zástupci Charty 77 a VONSu, z polské strany zástupci různých uskupení soustředěných kolem Polsko-československé Solidarity. Ta setkání se konala v srpnu, aby připomínala tu smutnou kapitolu z našich společných dějin, když polská armáda vešla v roce 1968 do Československa jako součást armád Varšavské smlouvy. Připomínal se rovněž vznik Charty 77.
Byl jsem tehdy opravdu malý kluk, žil jsem v Lublinu, kde byla ta atmosféra za stanného práva opravdu docela dusná. S odstupem času mi připadají tehdejší události téměř surrealistické, nechce se věřit, že tomu tak vůbec mohlo být. Když se k té době vracím, vyvstává jako nejvýraznější úsilí o dosažení svobody.“
Mohl byste to mladší generaci trochu přiblížit?
„Samozřejmě. Budu ale muset připomenout základní věci. Jak Polsko, tak Československo byly tehdy součástí tzv. socialistického tábora, takže oficiálně se mluvilo o velkém přátelství, ale současně byla hranice mezi oběma státy přísně střežená. To si dnes nikdo neumí představit. Naši občané byli v podstatě drženi v izolaci. Na obou stranách hranice lidé toužili po změně, vznikaly různé organizace a antikomunistická sdružení bojující za lidská práva. Po vzniku Solidarity v Polsku se rozhodly přirozeným způsobem spolupracovat, protože komunismus vnímaly jako společného nepřítele. Základním cílem souvisejících aktivit bylo prolomit informační blokádu, ke které docházelo ze strany komunistických režimů. Protože nebyly takové komunikační prostředky, jakými disponujeme dnes, využívali jsme zejména kurýry. Organizátorem této sítě byl horský vůdce Mieczysław Dučin Piotrowski. Určil stezky pro kurýry a následně vytvořil celý systém, který umožnil konspiračním způsobem organizovat po telefonu data a místa setkání. Hraniční sloupy, které měly svá čísla, pojmenoval ženskými jmény. Šifra byla předána na opačnou stranu hranice s předpokladem, že pokud bude současně stanoveno datum, přidají se k němu podle určitého klíče další dny, změní se i den v týdnu a to bude to správné datum setkání. Tak šlo po telefonu předat do Prahy či do Zlína potřebnou informaci. Kurýři či kurýrky měli na obou stranách hranice stejné batohy. Šlo především o výměnu nejrůznějších tiskovin, především letáků a časopisů.“

K tématu doporučujeme diplomovou práci Bc. Markéty Kebrtové o historii Polsko-československé Solidarity. Ke stažení ZDE

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE