Pořad byl vysílán dne 27. 06. 2020 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 30. 06. 2020 naa Radiu Bohemia (CZ).

Chwila Nieuwagi (Okamžik nepozornosti) je hudební skupina, která tvoří zajímavé písničky a hraje neobvyklé koncerty. Stylistická směs vytvořená skupinou konsternuje dramaturgy rozhlasových stanic a odborníky na marketing, ale těší posluchače.

 Hudba skupiny pojí živelnost folklóru ve velmi zajímavém, moderním provedení, jazzová klimata, náladu trampské hudby a stovky jiných barevných zvuků, které lze uslyšet, když se poslouchá. Jejich desky vznikly v Radiu Opole ve Studiu M. Zveme Vás na rozhovor s vokalistkou a současně manažerkou skupiny Chwila Nieuwagi.
Jaký je vztah Poláků k Čechům? Je chuť k tomu poznávat Čechy a jejich uměleckou tvorbu?
„Myslím, že čechofilie v Polsku posiluje. Nevím odkud se to bere, ale cituji z knihy Oscara Wildea, že nejvíce máme rádi lidi, kteří mají stejné záporné vlastnosti jako my. A proto milujeme Čechy, protože oni mají úplně jiné, ne-li horší stránky než my. Domnívám se proto, že sentiment Poláků k Čechům vyplývá právě z toho.
Jsme v Rybniku, v polsko – českém příhraničí, takže máme k Čechům opravdu blízko. My Poláci máme tu špatnou vlastnost, že všechno bereme příliš vážně. Například u hudby se podrobně zabýváme organizačními záležitostmi, hodně se přitom stresujeme. To není česká vlastnost a mně se trochu stýská po té uvolněnosti, která je pro Čechy typická. Přestože se nestresují tolik jako my, nelze říci, že by nebyli profesionály. Z našich zkušeností vyplývá, že pokaždé, když jsme byli na české straně, byly koncerty opravdu dokonale připravené a organizované.
A když jsme u vlastností Čechů, lze pozorovat jejich vliv i v české kultuře, v hudbě, literatuře a nejsilněji asi ve filmu a to až do té míry, že v Polsku je termín český film používán pro film trošku šílený, děj je trochu překvapující, ne všechno je uspořádáno tak jak jsme zvyklí. Výsledek je však velmi zajímavý a ta potřeba seznamovat se s tímto viděním světa v Polácích je.
V každém případě je dobře vědět co dělají ti přespolní a zjistit, co se děje za moravskou branou.“
V Polsku se velmi často stávalo, že když se někdo na nějakém území usídlil, chtěl se vůči němu vymezit svým jménem. Jak je tomu u vás? Máte ke svému příjmení nějaký vztah?
„Ano, mé příjmení není náhodné, rovněž mé rodné příjmení Kučera má český původ. V případě příjmení Czech jde historicky o předky, kteří kdysi přešli jižní hranici. Ten konkrétní předek zde otevřel hospodu, kam místní rádi chodili. Říkalo se o něm, že mluví trochu jinak než místní, takže se prostě šlo k Čechovi. Další generaci už toto příjmení zůstalo.
Rodokmen je tedy docela dobře prozkoumaný, máme i informace z 18. Století a o původu mého příjmení můžeme mluvit s jistotou.“
Ptám se na to proto, že hodně Čechů, kteří poslouchají vaše písničky, se podivuje tomu, jak ta Polka dobře zpívá česky. Tvoje čeština je na opravdu vysoké úrovni. Jak jsi to dokázala, že ten jazyk zvládáš tak dokonale?
„Musím se přiznat, že češtinu ve skutečnosti neumím, česky nemluvím, i když se zlepšuji. Mám však tu schopnost umět napodobovat melodii různých jazyků. I v Anglii jsem slyšela, že krásně mluvím anglicky. Nevím, zda to má souvislost s hudebním sluchem. Jediná řeč, kde to neplatí, je němčina, ale třeba se tomu někdy propracuji.“

Ukázku písně s vokálem Martyny Czech můžete shlédnout ZDE
Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE