Pořad byl vysílán dne 13. 06. 2020 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 16. 06. 2020 naa Radiu Bohemia (CZ).

Pro Poláka se Česká republika pojí se stereotypy jako Karel Gott, Helena Vondráčková a dechovka, orchestr hrající marše a polku. Milovníkům literatury pak s Haškem, Hrabalem a Kunderou. Nadšenci pro film dále znají Miloše Formana a Petra Zelenku. Tyto konotace jsou odtržené od historických pramenů, které se silně pojí s hrdinstvím obou národů.

Ve filmu "Tváří v tvář" se lze z výpovědi expertů dozvědět o rozdílných představách, které mají Poláci a Češi o vlastním hrdinství, což Češi obvykle ironicky komentují. To je část otázek, které tvůrci filmu chtějí ve svém dokumentu s humorem prezentovat, s mrknutím k divákům, ale i s úctou pro věcné pozadí. Taková forma vyprávění "hrou k vědomostem" láká publikum v různém stáří, splňuje očekávání jak mládeže, tak dospělých. Právě o tomto filmu mluví v tomto díle pořadu Rafał Nosal s Grzegorzem Kubaszko.
Jak se stalo, že tvůj život zaplnil film?
„O film jsem se vždy zajímal. Od mládí jsem se chtěl nějak zúčastňovat tvorby filmu, ze začátku jsem však nevěděl, kde najdu své místo, ale dopadlo to tak, že jsem nakonec na wroclavské polytechnice studoval oblast realizace zvuku.“
Takže jsi zvukař. Zabýváš se tím dodnes?
„Ano, samozřejmě. Je to mé první povolání, ale mám potřebu dělat i něco jiného. Motivuje mne k tomu fakt, že filmová tvorba je stále více spojená s komercí a já bych chtěl dělat něco nekomerčního. Protože spolupracuji s televizí, jednou za rok či dva dělám film s Dagmarou Spolniak, se kterou už spolupracuji dohromady asi deset let. Ty filmy byly nevšední, vtipné a jako člen týmu jsem měl možnost sledovat zajímavé momenty historie. S televizí spolupracuji už zhruba patnáct let a jsem součástí toho, z čeho pak vzniká celé dílo.“
Proč se věnuješ tématu polských emigrantů?
„Zaujalo mne to v době, kdy jsem měl větší přestávku v práci. Šlo konkrétně o polskou emigraci do Brazílie, ke které došlo už před sto padesáti lety. Muž, který ji odstartoval, pochází odtud, z Opolí. Ne všichni to vědí. V případě emigrace do Texasu jde o široce známý příběh, emigranti i jejich potomci přijíždějí každý rok k nám. O emigraci do Brazílie ví jen úzký okruh, pro širší veřejnost je to neobjevené téma. Pozoruhodné je, že z Opolska pocházejí otcové polské emigrace do obou Amerik. Centrem polské emigrace v Brazílii je město Kutima, kde se první emigranti usadili. V době, kdy tam přišli první Poláci, to byla malá obec, nyní má kolem dvou milionů obyvatel.“
Lze tedy říci, že lidé tady z Opolska začínají dobývat svět…
„To už začali dávno. Je to takové tradice.“
My jsme se ale Gregorzi sešli nad jiným zajímavým projektem, jímž je film Tváří v tvář. Tématicky jde o polsko – české vztahy.
„O polsko – české vztahy jsem se zača zajímat už před nějakou dobou, protože bydlím tady na Opolsku a trochu mne zaráží, že o sobě víme tak málo, přestože jsme vlastně sousedy. O tom, jak téma pojmout, jak s ním pracovat, jsem uvažoval od roku 2014. Výchozím bodem těch úvah byl film Dagmary Spolniak o obrazech Jana Matějky. Jan Matějka je původem Čech a výraznou postavou jeho obrazů je husitský vojevůdce Jan Žižka, o němž se toho v Polsku ví velmi málo.“
Jak vznikl tento film?
„Příprava byla poněkud netradiční, na rozdíl od běžného postupu, kdy se na film získávají peníze až po detailnější přípravě scénáře, které předchází nějaký přípravný proces, předložila režisérka pro získání grantu poměrně jasnou představu. Při realizaci bylo jednou z nejtěžších věcí zprostředkovat pro polského diváka český humor tak, aby mu rozuměl.“

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE