Pořad byl vysílán dne 14. 03. 2020 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 17. 03. 2020 naa Radiu Bohemia (CZ).

Antoni Muracki je varšavský bard, básník, zpěvák a překladatel. Měl hlavní podíl na vzniku alba "Svět podle Nohavicy", ze kterého Vám často prezentujeme písně v tomto pořadu. V roce 1968 účinkoval v hlavní dětské roli ve filmu Jerzeho Antczaka "Kam ty cesty vedou", v 1969 vystoupil v pořadu Janusze Rzeszewského "Snadná, lehká a příjemná hudba".

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let s úspěchem soutěžil na písňových festivalech. Vrcholným úspěchem té doby mělo být vystoupení v 1980 v Opolských debutech. Cenzura mu bohužel několik hodin před koncertem, přes přímluvu Andrzeje Ibisa-Wróblewského zakázala písničku s názvem "Svatba".
V tomto pořadu Vám Tolek Muracki poví v rozhovoru s Rafałem Nosalem o svých zážitcích s Jaromírem Nohavicou a o své fascinaci ostatními českými umělci.
„Když jsem poprvé promluvil o svém úmyslu vydat desku s názvem Svět podle Nohavici, udělal jsem to s vědomím, že je to sice možná dobrý nápad, ale zůstane patrně u snu“, říká úvodem Muracki. „Projekt se nejenže realizoval – a to ve velmi dobrém uměleckém složení – ale byl to velký úspěch, za desku jsme získali dvojnásobné ocenění platinovou deskou.“
Odkud se v Polácích bere tak silná fascinace českou kulturou?
„To je optimistický předpoklad, že roste zájem o českou kulturu“, pokračuje Muracki. „Řekl bych o jakoukoliv kulturu. Chtěl bych, aby tomu tak bylo, i když v posledních letech jsou světová i polská literární díla přijímána vstřícně. Vkus se mění. Tomu jsem rád, je-li předpoklad, že roste zájem i o českou kulturu, velmi mne to těší, protože ji zbožňuji. Pro ten zájem je nejdůležitější, aby zástupci jistého druhu tvorby vynikali, aby jim diváci či posluchači, kteří sledují třeba Zelenkovy filmy, romány Bohumila Hrabala či Milana Kundery, nebo v našem případě písničky Kryla nebo Nohavici věnovali zaslouženou pozornost. Díky tomu se zajímáme o širší produkci této či jiné národní kultury.
To je důvod toho, proč máme českou kulturu v oblibě, samozřejmě kromě toho, že máme k Česku blízko a jazyky jsou podobné. Jsou tu pochopitelně i regionální rozdíly, nejblíže mají k české kultuře Poláci z jihu Polska, ve středu či na severu je situace trochu jiná. Je to dáno i kulturní výměnou, blízkostí hranice.“
V roce 1998 se Antoni Muracki setkal s Jaromírem Nohavicou.
„Nohavicu jsem potkal u příležitosti nějakého společného koncertu ve Varšavě. V jeho druhé části vystupoval nejen mně, ale i ostatním kolegům neznámý Čech. Zazpíval devět písniček. Už po prvních dvou jsme si byli jisti, že je to velká osobnost, přestože jsme textům ne zcela rozuměli. Na banketu po koncertu jsem k němu přistoupil a mluvili jsme spolu. Tehdy ještě mluvil špatně polsky a já jsem neznal češtinu.
Po tomto setkání jsem se o něj začal více zajímat, koupil jsem si několik jeho desek a poslouchal je s velkým zájmem. Podařilo se mi jimi zaujmout i kolgy a přesvědčit je, abychom společně začali texty Nohavicových písní překládat. Sám jsem se toho bál – na vině byla jak jazyková bariéra, tak tématická různorodost. Pomalu jsem však začal písničky překládat. V roce 1999 přijel Nohavica do Opolí, kde měl koncert na univerzitě. Bylo tam několik desítek lidí; před koncertem jsem mu ukázal prvních osmnáct překladů. A tak to začalo. Vznikla dokonce i nahrávka, na které Jaromír hraje na kytaru a já se pokouším ještě z papíru zpívat ten svůj překlad. Chtěl po mně, abych s ním vystoupil na koncertě, ale na to jsem se tehdy ještě necítil.“

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE
Videosestřih fragmentů písní z desky „Muracki spiewa Nohavice“ můžete shlédnout ZDE