Pořad byl vysílán dne 01. 02. 2020 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 04. 02. 2020 naa Radiu Bohemia (CZ).

Do 5. dubna můžete shlédnout v Muzeu opolského Slezska dvě neobvyklé výstavy, které pojí osoba profesora Jindřicha Štreita´: "Mimo město. Sovinec jako neoficiální centrum československé kultury 1974–1989" a "Kde domov můj?".

Tu lze projít s kurátorkou, jíž je dr. Joanna Filipczyk, host tohoto pořadu MOST. Výstavu doprovázejí i filmové projekce, které ukazují důležité události ovlivňující systémové změny, jež se odehrály za polskou jižní hranicí. V pořadu se mluví o osobnosti Jindřicha Štreita, nacházející se hned za hranicí obce Sovinec a dílech, která jsou na této unikátní výstavě instalována.
Jindřich ŠStreit není v Polsku tak známý jako v Česku, ale je to fenomenální člověk, který stojí za poznání. V Polsku roste zájem o českou fotografii, takže jej polští fotografové znají dobře. Štreit je žijící legenda a polská veřejnost jej poznává i díky muzeu, ve kterém nyní vystavuje.
První setkání s ním se konalo před třemi lety, v roce 2016. Tehdy společně s Muzeem umění v Olomouci udělalo Muzeum opolského Slezska výstavu, která byla přehledem československé fotografie. Návštěvníci mohli poznat Jindřicha Štreita už tehdy jako vynikajícího fotografa, geniálního dokumentaristu, který má dar pozorování a smysl pro humor a některé věci vidí trochu groteskním způsobem. Skutečnost ukazuje tak, že se jí divák směje, ale ne posmívá.
Na tehdejší výstavě byl prezentován výběr z jeho nejznámějšího cyklu „Vesnice je zpět“. To je černobílá fotografie ze šedesátých let minulého století, snímky zobrazují jeho nejbližší sousedy a známé.
Jindřich Štreit strávil celý život v malé obci Sovinec na Moravě, kde byl učitelem. Na stejné škole učil před ním i jeho otec, učili také nějaký čas společně. V osmdesátých letech se dostal kvůli tématice svých fotografií do konfliktu s tehdejším režimem, podle jeho výkladu měl dokonce urážet republiku a prezidenta.
Byl potrestán zákazem učitelského zaměstnání a následně pracoval jako dispečer v zemědělském družstvu. Pro Poláky je to udivující, nezažili to. Ale třeba i v příbězích Bohumila Hrabala se lze setkat s příběhy studentů, intelektuálů a podobně, kteří byli režimem donuceni pracovat fyzicky. Těžko se věří tomu, že Štreitova zkušenost je z osmdesátých let, čili v podstatě nedávná.
CV roce 1989 se Štreit pochopitelně vrací k práci učitele. Už ne na vesnické základní škole, ale stal se profesorem Ústavu tvůrčí fotografie v Opavě, což je velmi známá a mezi fotografy vysoce ceněná škola, jejímiž pedagogy jsou vynikající fotografově. O studium na ní je mezi fotografy velký zájem.
To je tedy minulost, ve které jsme se v Opolí seznámili nejen s prof. Štreitem, ale i s dalšími jeho kolegy.
Tentokrát je tomu jinak, kurátorce Muzea opolského Slzeska šlo o instalaci dvou výstav, které bude osobnost Jindřicha Štreita pojit. Příležitostí k tomuto počinu bylo 30. výročí sametové revoluce, které na rozdíl od jiných postkomunistických zemí bylo v České republice široce medializováno.
U příležitosti tohoto výročí Muzeum umění v Olomouci společně s Nadací Jindřicha Štreita navázalo s opolským muzeem nový kontakt, s cílem ukázat fotografie, jež jsou připomínkou toho, jak vypadal život před rokem 1989.
Se svým typickým humorem na nich představuje Štreit svůj maličký Sovinec s patnácti obyvateli jako neoficiální centrum československé kultury.

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE
Dokumentární portrét Jindřicha Štreita můžete shlédnout ZDE