Pořad byl vysílán dne 12. 10..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 15. 10. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Každoročně se dne 28. září po celém Česku konají trhy, pochody, představení a koncerty ve jménu svatého Václava. Svatý Václav byl kníže z rodu Přemyslovců, hlavní patron českého národa, mučedník, svatý církví římskokatolické a pravoslavné.

Svatováclavský trh se konal i v malé vesnici Holasovice, vzdálené několik stovek metrů od polské hranice a cca 10 kilometrů - od Branic v głubczyckém okrese. Místem konání bylo muzeum Slezský venkov, které je místním muzeem vytvořeným obyvateli vesnice.
Jak vypadá svatováclavský trh? Muzeem a trhem Agnieszku Pospiszil provedli Dobroslava Klusáková a Lubomír Dehner.
Trh, který se pořádá v místě u příležitosti sváku českého světce, je příležitostí k potkávání lidí, posezení.
„Muzeum, ve kterém se trh pořádá, je jediné místo ve vesnici, které má nějakou tradici a charakter“, říká Lubomír Dehner. „Od vzniku spolku usilujeme o to, aby se tu podobné akce daly dělat.“
Muzeum začínalo podobně jako většina podobných věcí v malém. Díky lidem, kteří organizátorům donášejí nejrůznější věci, které by mohli samozřejmě někde zpeněžit, se muzeum rozrostlo. Je to takové „národ sobě“. Věci, které lidé přinášejí, pocházejí ze Slezska. A to nejen z českého Slezska, ale i z polské strany. Před chvílí odešla rodina, která je poslední pokračovatelkou našeho rodu a žije kousek za našimi hranicemi. V historii tu hranice nebyla, lidé žili spolu. Příbuzenské vztahy tu nicméně přetrvaly.“
Co lze vidět ve zdejším muzeu? Jsou to snad běžné věci, které se používaly v domácnostech? Lze tu vidět i věci, které nejsou příliš staré. Nejčastější výrok, který tu lze slyšet je „to jsme měli doma“. Nebo „to měla naše babička, moje máma“. Tedy nic hodně starého, pro lidi to však znamená vzpomínky z mládí a mají k těm věcem osobní vztah. Je to pro ně často impuls k tomu, aby začali vyprávět, svěřovat se se svými vzpomínkami na to jak žili, co dělali, jak co používali. Není to tedy nějaká neosobní expozice, vede se tu takový dialog mezi pořadateli a návštěvníky.
V muzeu jsou i exponáty z Polska. Patnáct kilometrů od Holasovic je polská vesnice Nasile, ze které pochází i teta pana Dehnera a celá větev jeho rodiny ze strany jeho dědy. Protože jeho poslední potomek žijící v Polsku zemřel, zdědila jeho majetek příbuzná v Krnově a dům se prodal. Než se ale prodal, přesunuly se nejrůznější artefakty z domu do holasovického muzea. Jde například o kolářské nářadí, konkrétně o vrtačku a ohýbačku. Některé exponáty se bohužel do muzea nevejdou či jsou nefunkční, ale místní věří, že se podaří situaci zlepšit.
Během trhu by bylo možné se podívat i do muzea, ale jak Lubomír Dehner poznamenává, bez výkladu a průvodcovství je to spojeno s dvojím úskalím – jednak návštěvníci přicházejí o souvislosti, jednak je bohužel i riziko toho, že se některým z nich nějaký exponát zalíbí natolik, že se ztratí.
Muzeum se začalo vytvářet v roce 2008, o tři roky později mělo jednu budovu, další dvě získalo v roce 2013. Většina exponátů byla získána dary. Je potěšitelné, že do něj přicházejí děti ze škol, ve kterých to může zanechat pozitivní stopy v tom smyslu, že naváží na životy a práci svých předků.
Muzeum ukazuje nejen jednotlivé artefakty, ale expozice je koncipována tak, aby ukazovala i prostředí, ve kterém žila obyčejná rodina, což byly skromné místnosti, v nichž se lidé tísnili na malém prostoru.

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE