Pořad byl vysílán dne 24. 08..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 27. 08. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

O tom, jak Poláci vnímají českou písňovou scénu, rozpráví v tomto díle pořadu známá rozhlasová novinářka Tereza Drozda. Čeští interpreti nejsou podle obecného mínění v Polsku příliš známí. Každý přitom zná v Polsku velmi populárního Jaromíra Nohavicu, ale i Helenu Vondráčkovou, samozřejmě Karla Gotta, také Waldemara Matušku.

Ewu Farnou považují za českou i polskou interpretku, v Polsku je velká hvězda, prodává tisíce nosičů a často vystupuje na živých koncertech.
Drozda však lituje toho, že i když se polské publikum setká s něčím z toho, co vrcholná česká písňová scéna nabízí, nemá zájem poslouchat něco dalšího, co by znalost celé scény prohloubilo. Dokládá to právě na příkladu Jaromíra Nohavici, na jehož koncerty je problém se dostat, jakkoliv vstupenky jsou poměrně drahé. O zpěváky či zpěvačky, kteří jsou Nohavicovi žánrově příbuzní, v Polsku však neznámí, zájem není. Stačilo by přitom Nohavicu pozorně poslouchat, nebo si uvědomit, s kým zpívá on sám duety. Zmiňuje v této souvislosti například Vladimíra Mertu, jednoho z nejvýznamnějších českých folkových interpretů, který vystupuje už padesát let a představoval v tomto žánru skutečnou špičku v době, kdy byl zakazován.
Jiným českým umělcem, který ale není v Polsku příliš známý, je Jiří Suchý. Jak Tereza Drozda říká, je to její obrovská česká láska, je mu přes osmdesát let, vede v Praze divadlo Semafor, které právě slaví šedesátiny jež oslaví výročními koncerty, na něž se sama chystá. Suchý píše hry, hudbu, texty, písňové texty i překládá, psal texty i pro Hanu Hegerovou. V jeho divadle začínal Karel Gott, Waldemar Matuška, Hana Hegerová, on sám je v Česku živou legendou. Vzpomíná na představení, v němž hodinu a půl zpíval swingové písničky, jež buď sám napsal, nebo je přeložil a dělal to skvěle, báječně. Je to podle ní klasa, třída, elegance, kultura. „Jeden člověk na jevišti, k tomu doprovodný band, jen jsem zírala“, říká. A dodává, že to je její opravdu velká láska. Písně Jiřího Suchého a jeho dlouholetého partnera Jiřího Šlitra se objevily v na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v kabaretu Olgy Lipiňské a jedna z nejznámějších písniček z tohoto kabaretu je právě z dílny divadla Semafor. O tom ví v Polsku jen velmi málo lidí. Jinou písní z tohoto kabaretu je titul Ach ta láska nebeská, text, u něhož polští zpěváci dělali i posměšné grimasy s ohledem na pro ně směšný jazyk, ale tato píseň se dostala minulý rok do stovky nejoblíbenějších písní minulého století. V kabaretu Olgy Lipiňské se ovšem zpívala celá řada dalších písniček Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Stojí za to to vědět.
Vraťme se ale do současnosti. Jednou z nejznámějších současných českých folkových zpěvaček je Radůza. Každá její nová deska překvapuje. V roce 2015 vydala u příležitosti výročí konce 2. Světové války koncepční album Marathon – Příběh běžce. Album obsahuje písně inspirované historickými válkami či bitvami a představuje svým způsobem manifest. Je tam i píseň, jejímž protagoniskou je polský král Jan III. Sobiňski. Není to skladba, která by se zabývala přímo bitvou u Vídně, ale tato historická postava se tam objevuje. Další Radůziny projekty jsou žánrově odlišné, například Muž s bílým psem, album věnované trampské tématice, křtěné vodou z horského potoka.
Radůza je v Česku velkou hvězdou. V Polsku byla několikrát, ale známá tam příliš není. Je to však umělkyně, kterou stojí za to si poslechnout.
Další interpretka, která je opravdovou hvězdou, je Aneta Langerová, zpěvačka s úžasným hlasem. Je to holka, která vyhrála první českou Talent show. První deska se jmenuje Plastik a obsahuje písně z portfolia velkých gramofonových firem přeložené do češtiny.

Celý pořad, ilustrovaný řadou hudebních ukázek, si můžete vyslechnout ZDE