Pořad byl vysílán dne 02. 02..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 05. 02. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Díky grantům, které získalo sdružení Krajina sv. Anny, jsou zaznamenávány a zachovávány staré zvyky nebo legendy na polsko-české hranici. Výtvarní umělci objevili podobnosti a rozdíly v tradičních květinových vzorech a nyní se připravují na poznání bylin.

Předsedkyně představenstva sdružení Krajina sv. Anny Ewa Piłat vypráví o podrobnostech těchto aktivit.

Sdružení Krajina sv. Anny shromažďuje deset obcí ze tří okresů Opolského vojvodství: Krapkowice, Strzelce a Opole. Díky jejím aktivitám se v této oblasti uskutečnilo posledních deset malých a větších polsko-českých projektů. Kulinářskému umění se naučili navzájem, vzájemnou spolupráci navázali hasiči a začala spolupráce mezi seniory a školami.
V loňském roce začal společný průzkum a konsolidace nehmotného dědictví regionu. Co přesně je pod tímto jménem skryto? V rozhovoru s Agnieszkou Pospiszyl to vysvětluje Ewa Piłat, předsedyně představenstva sdružení Krajina svaté Anny.
Ta na úvod říká, že mají rádi především ty projekty, které mají pozitivní celospolečenský dopad. Přinášejí jim hodně radosti. Mají několik českých partnerů, s nimiž realizují aktivity, jejichž cílem je uchovat materiální a kulturní dědictví. Nyní ve spolupráci s českou obcí Dub nad Moravou realizují projekt Annogurské obřady a tradice. Dub nad Moravou je sice obec malá, ale velmi přátelská, má partnerství s polskou obcí Lesnice. Lidé z obou míst se v těchto aktivitách nemálo angažují.
Udělali inventuru regionálních obřadů a zvyků a mají i projekty týkající se společných zvyků, např. Den sv. Martina, z nějž přinesla dokument televize Opole. Proběhla zde i soutěž, která se týkala těchto zvyků a aktivit, které s nimi souvisejí. V Česku se pečou perníčky, v Polsku je to zejména pečení svatomartinských rohlíků. Skupina z Česka, která sem na svatomartinské slavnosti přijela, si s polskými občany při procházce perníčky za rohlíky vyměňovala, bylo to velmi přátelské. Zvyky jsou poněkud odlišné i v důsledku toho, že slavnosti se konají v obou zemích v poněkud odlišných termínech. Pro Poláky je pozoruhodným obřadním jídlem svatomartinská husa, kterou lze kolem 11. listopadu objednat v mnoha českých restauracích a zdá se, že se tento zvyk prosadí i u našich sousedů.
V Polsku praktikují i jiné zvyky, které v Česku vlastně ani příliš neznáme – vodění medvěda, upalování Jidáše, zatímco v Polsku neznají např. stavění máje.
V rámci projektu pracuje etnograf, který dělá jakýsi katalog zvyků na obou stranách hranice. Projekt probíhá a některé aktivity patrně ještě přibudou a konečné výsledky budou, až skončí ona inventura. Což by mělo být koncem roku. Projekt je koncipován tak, že sleduje zvyky v průběhu celého obřadního roku. Výsledky budou prezentovány na webových stránkách sdružení. Kromě popisů na webových stránkách, fotografií a filmů vznikl i kalendář, ve kterém jsou vyznačeny a popsány zvyky jak na polské, tak na české straně. Byl k dispozici již na konci roku.
Zvyky ovšem nejsou jedinou součástí kulturního dědictví. Patří k němu i pohádky, legendy a pověsti. Projekt proto porovnává obsah těchto forem na polské a české straně. Toho se týkala i soutěž, do které přispívaly děti jednak svou verzí pohádek tak jak si je pamatují, ale i souvisejícími kresbami. Z toho vznikne i publikace, která bude jedním z výstupů projektu, k dispozci bude i v Brailově písmu a také jako audiokniha.


Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE