Pořad byl vysílán dne 19. 01.2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 22. 01 na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

V době internetu je snazší poznávat českou kulturu, aniž bychom u toho opouštěli teplo domova. V Opolském vojvodství jsou častými hosty hudební skupiny nebo divadelní soubory našich sousedů, také v kinech se můžeme dívat na současné české filmy.

Česká kultura je už mnohá léta vášní Piotra Gabrysze, ředitele Městského kulturního centra v Kędzierzynu-Koźle, který se sám považuje za nevyléčitelného čechofila. V rozhovoru pro Radio Opole se dělí svými postřehy spjatými s našimi sousedy a způsoby, jak si užít českou hudbu, divadlo, kino nebo dobrou knihu.
„Jsou hranice znalosti české kultury orámovány krtkem a Dobrým vojákem Švejkem?“, zeptala se ho s provokativní nadsázkou redaktorka Agnieszka Pospiszyl.
„Málo víme o svých sousedech“, odpovídá Piotr Gabrysz. Říká, že mu není jasné, proč se oni v Opolském vojvodství, které je tak blízko hranic s Českou republikou, tak málo zajímají o to, co v oblasti kultury dělají jejich jižní sousedé. Je to o to více s podivem, že blízkost Česka rádi využívají, jezdí tam lyžovat, nakupovat pivo a alkohol, ale na druhé straně se skoro nezabývají českou kulturou. Pokládá to za obrovskou chybu, kterou se od nějaké doby snaží alespoň sám napravovat.
Čechy si pojíme s pivem, pokračuje, ale Češi se dokáží ve společnosti u piva podívat i na krásný film. Česká kinematografie si drží úroveň a Poláci o tom mnoho nevědí, přestože mezi oběma národy není žádná administrativní bariéra, jako tomu bylo v minulosti. „Ráno po cestě do práce poslouchám Radiožurnál, abych věděl, co se právě v České republice děje a poslechl si trochu češtinu“, říká. Poznamenává, že vůbec není tak směšná jak se říká a její podobnost polštině, se kterou se srovnává, není taková, jak se traduje.
Podle Gabrysze je česká „pivní kultura“, o které se v Čechách často mluví s despektem, naopak velmi rozmanitá,
Poláci se podle něj raději seznamují s angloamerickou kulturou a tvorbou, přestože jejich jižní sousedé mohou Polákům nabídnout velmi zajímavé a hodnotné zážitky. Jako mají ve filmu Poláci Romana Polanského, mají Češi zase Miloše Formana, který udělal ve Spojených státech obdobnou kariéru. Vynikajícím režisérem je podle něho i Petr Zelenka. Kromě toho disponují i obrovským množstvím nadaných hudebníků, spisovatelů, básníků. Je to, jak říká, „normální, živý, současný národ“, jehož kultura má hlubší kořeny než kultura polská. To je pro Poláky sice nepředstavitelné, avšak pravda je taková, že český jazyk je starší než jazyk polský. Připomíná, že s diakritickými znaky, které používá většina slovanských jazyků, přišel Jan Hus a ještě mnohem staršími osobnostmi, které formovaly tento prostor, byli věrozvěstové Cyril a Metoděj.
„Vzpomeňme i našeho Nikolaje z Kožle,“ dodává. Ten napsal podle jazykovědců jeden z nejstarších laických textů právě v češtině. Češi jsou sice malý národ, připouští, ale jsou natolik ambiciózní, že jejich sousedé se s tím dnes těžko vyrovnávají.
Hodně lidí zná v Polsku Jaromíra Nohavicu. Je to jistě i proto, že zpívá i polsky. Podobně i Ewa Farna. Mnozí znají i kapelu Čechomor, ale tím znalost české hudební kultury obvykle končí, přestože zejména starší lidé zmíní i Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou a vzpomenou si na hit Jožin z bažin, který byl v Polsku nedávno velmi populární. Už málokdo však něco ví o jeho autorovi a lidech, kteří patřili do jeho hudební skupiny.
Na druhé straně dnes v době internetu, you tube a podobně stačí jen trochu chtít. „Ale nám se nechce“, trochu smutně poznamenává Piotr Gabrysz.

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE

Polskou veri Mládkova hitu Jožin z bažin si můžete vyslechnout ZDE