Pořad byl vysílán dne 01. 09. 2018 na stanicích Radio Opole (PL) a Radio Kostka (CZ).

Je 17. století, doba „honů na čarodějnice“. V doprovodu Agnieszky Więckowské z Česko-polského informačního centra v Jeseníku Katovna navštěvujeme v tomto městě vodní tvrz, kde je vystavena multimediální expozice věnovaná procesům s čarodějnicemi.

Reportáž z tohoto místa ukazuje temná léta polsko-českého pohraničí a rozměr šílenství, v jehož důsledku bylo ukrutně umučeno a usmrceno hodně lidi, hlavně žen. Zabývá se i historií a důvody vzniku atmosféry strachu a věnuje se i konkrétním obětem.
Historik Marcin Husak k tomu říká, že řada tzv. čarodějnických procesů, které se tehdy ve Slezsku konaly, byla vyvrcholením bigotního šílenství. Procesy začaly ve dvacátých letech 17. století v Jeseníku, kdy jistá Barbora Šmídová byl svým umírajícím manželem obžalována z toho, že ho nakazila „špatným prstem“. Pravděpodobně šlo o revmatitidu, ale výpověď umírajícího měla důkazní moc a proto byla Barbora vzata do mučení, kde byl vynuceným přiznáním odstartován řetězec procesů, ve kterých další a další oběti udávaly rozšiřující se počet osob.
Z iniciativy knížete Jana Baltazara von Prudnau se možná ve třicátých letech tohoto století postavila v našem kulturním okruhu první kremační pec.
Člověkem, který se o vznik vlny procesů nejvíce zasloužil, byl biskupský inkvizitor Heinrich Boblig. Neuspěl jako právník a proto se rozhodl pro inkviziční kariéru. Původně působil ve wroclavském knížectví, ke však přišel v důsledku právně neobhajitelného průběhu procesů, během nichž obviňovaly např. děti své rodiče, o důvěru. Pozitivní roli přitom sehrál tehdejší biskup František Ludwig Neuperg, vychovaný v tradici tolerance. Procesy se začaly mírnit a posléze skončily.
V období let 1632 až 1684 se stalo v procesech oběťmi na sedm set lidí. Stávalo se, že oběťmi byli i muži, hlavně katoličtí kaplani, jejichž vinou bylo to, že nesouhlasili s jezuitským řádem, který vychovával habsburské císaře. Jezuité sice sami procesy nevyvolávali, ale poskytovali pro ně dogmaticko - teoretické základy. Je třeba si uvědomit, že procesům předcházela třicetiletá válka, která znamenala pro Evropu a tedy samozřejmě i pro Čechy a zde konkrétně Slezsko obrovské utrpení, při kterém zahynula třetina tehdejší populace. Bylo to proto třeba nějak vysvětlit. Viník se našel v podobě těch ubohých žen, které byly obžalovány z kontaktu s ďáblem.
Ve většině případů šlo o náhodně vybrané ženy, které pod hrozbou nebo v důsledku mučení vyjmenovaly sousedky či známé, jež se tak stávaly spoluobviněnými.
S těmito informacemi se vydáváme do vodní tvrze v Jeseníku na multimediální výstavu Čarodějnické procesy, kde nás provází Adéla Schillerová z Vlastivědného muzea Jesenicka. Muzeum disponue audioprůvodcem, kterého poskytuje návštěvníkům, pro něž je na začátku prohlídky připraven nas téma procesů i úvodní patnáctiminutový dokumentární film. Film se zabývá případem již zmíněné Barbory Šmídové, která byla první upálenou „čarodějnicí“.
Čarodějnické procesy byly velmi smutnou částí našich dějin, pokračuje Adéla Schillerová. Bylo tomu tak zejména proto, že proti obviněním z čarodějnictví nebyla možná prakticky žádná efektivní obrana. Člověk byl vyslýchán už jen na základě verbálního obvinění, bez toho, že by byly předloženy jakékoli důkazy.
Mechanismus výslechů byl poměrně jednoduchý – když se obviněná nepřiznala hned, byly jí nejprve ukázány mučící nástroje a vysvětleno, jak fungují a pokud se ani poté nepřiznala, přistoupilo se k samotné tortuře. Palečnice sloužila k rozdrcení posledních článků prstů. Španělská bota je železná objímka lýtka s hroty dovnitř, která se postupně přitahovala…

Film Vlastivědného muzea v Jeseníku o čarodějnckých procesech na Jesenicku můžete shlédnout ZDE

Celý pořad si můžete poslechnout ZDE