Pořad byl vysílán dne 04. 08. 2018 na stanicích Radio Opole (PL) a Radio Kostka (CZ).

Sekání trávy bylo kdysi pro statkáře výjímečnou dobou. Mechanické sekání trávy se začalo prosazovat v první polovině minulého století, na menších pozemcích se však dlouho sekalo jen kosou.

Když nás proto Agnieszka Więckowska z informačního centra v Jeseníku pozvala na akci, jejíž náplní bylo připomenutí této dnes pro mnohé již archaické činnosti, bez váhání jsme pozvání přijali.

„Jsem naprosto netrénovaný člověk“, udýchaně říká organizátor akce Tomáš Radil. „Od přírody talent. Popadl jsem kosu – a všichni to přežili“, dodává s humorem. Vzpomíná, že tu jednou potkal Mexičany, kteří to dělali také poprvé, ti ale vůbec nechápali, jak mají kosu držet. „Měli jsme u města malou zahrádku, ale tak velkou rozlohu jako je tady, jsme nikdy nesekali“, dodává. Skoro všichni lidé, kteří se této akce účastní, pracují někde ve městě, jsou to ajťáci a podobně. Je to pro ně forma relaxace, připomenutí dřívějšího způsobu života a hospodaření, baví je to.

K atmosféře přispívá i muzika, která hraje lidové písně vzniklé ve vesnickém prostředí.

Akce není soutěží. Nejde o čas, ani o to, kdo poseká více, všichni pracují jak umí a nakonec ani nemusí sekat trávu. Někteří zajišťují občerstvení, jiní hudbu a podobně. Koná se jako neformální setkání lidí, kteří si chtějí takový lehký ponor do minula užít. Děvčata hrabou trávu, všichni se tak trochu i učí, někteří berou to nářadí do ruky poprvé a pokoušejí se s ním správně zacházet.

Proč to dělají? „Protože si přitom odpočineme a potkáme se s kamarády“, dodává Tomáš Radil přesvědčivě. My všichni co sedíme u počítačů a bolí nás záda se snažíme o to, aby nás při ohánění se kosou bolela záda jinde.

Lidé se zde na akci pojmenované Folklórní kosení setkávají už po dvanácté.

Jiný z účastníků, který se představuje rovněž jako Tomáš, vysvětluje, že jde v podstatě o importovanou tradici. Zde v Sudetech žili převážně Němci, ale kosení s hudbou a občerstvením mělo tradici na Moravě, kde bylo původní české obyvatelstvo a kde je lidová hudba spojená s dalšími folklórními prvky. Toto je jediné folklórní kosení, které se dělá v mimofolklórní oblasti.

Sudetští Němci, kteří zde žili, výborně rozuměli tomu, jak se hospodaří v horách, pokračuje pan Tomáš. Tento region, o kterém se říká, že je chudý, tehdy uživil dvojnásobek lidí a nikdo si na bídu nestěžoval.

Po Němcích v kraji zůstaly stopy. Jednou z nich jsou hromady kamenů či kamenné valy na okrajích luk a polí, kde tehdejší místní obyvatelé sesbírané kameny shromažďovali. Zůstali i pamětníci a našli se pokračovatelé, kteří chtěli zachovat dědictví někdejších obyvatel kraje, protože si jsou vědomi toho, že historii a tradice nelze z lidských životů vymazat. Jedněmi z těch, kteří chtěli takto navázat, byli i organizátoři této akce, kteří pojali ruční kosení a s ním spojenou kulturu a atmosféru jako symbol sepětí současnosti a historie.

Na počátku bylo Hnutí Brontosaurus a jeho členové, kteří zde začali se svými aktivitami již před dvaceti lety. Nejprve zcela volně, spontánně, později se rozhodli zapojit i širší veřejnost.

Jsme v osadě Chebzí (něm. Hollunder), která je součástí obce Písečná na Jesenicku. Vývoj počtu obyvatel potvrzuje to, co již bylo řečeno: v roce 1930 zde žilo 71 obyvatel, všichni Němci a římští katolíci. Při posledním sčítání v roce 2001 zde bylo evidováno 6 trvale obydlených domů se šestnácti obyvateli.

Lidé z hnutí Brontosaurus a další dobrovolníci usoudili, že kraji je třeba navrátit život. To je vlastně hlavní smysl podobných aktivit. Je dobře, že se neizolují, ale naopak se snaží přitáhnout zájem veřejnosti.

„Měli jsme tu lidi, kteří zpívali folklórní písně“, pokračuje pan Tomáš, „a my jsme si uvědomili, že to ladí se zdejší krajinou, s loukami a že se to líbí i těm vesničanům, kteří zde žijí.“ Proto spojili ochranu přírody s kulturou.

Každý rok trnou, zda přijede dost lidí a podaří se pokosit to, co si předsevzali. Zatím se to vždycky povedlo a naproti jim vyšlo i počasí. Když pršelo, tak vždycky až po skončení akce.

Celý pořad si můžete poslechnout ZDE

Video z akce můžete shlédnout ZDE