Pořad byl vysílán dne 16. 6. 2018 na stanicích Radio Opole (PL) a Radio Kostka (CZ).

Mládež z Kędzierzyna-Koźle a jejich čeští vrstevníci se účastní literárního a fotografického workshopu ve Zlatých Horách v rámci projektu „Zlaté knihy na horách a ve městě“.  

Cílem projektu je integrace a aktivizace pohraniční společnosti formou účasti na besedách, workshopech a výstavách. Jednou z aktivit projektu je návštěva Zlatohorské hornické naučné stezky jako plenéru pro fotografie inspirované literaturou. Pořad seznamuje s touto událostí.

Mládež z Kędzięrzynie-Koźlu se ve Zlatých Horách setkala se svými vrstevníky na literárně fotografických workshopech. Společně vyrazili na prohlídku hornické edukační stezky, aby v krajině udělali fotografie inspirované literaturou. Tyto workshopy vedla Justyna Labuš. Fotografie budou umístěny na výstavě, která projekt zakončí.

Procházíme hornickou osadou, kterou ve Zlatých Horách založil rytíř Odo z Erlitzu a nesla jeho jméno. Zní zvon, kterým zvoník ohlašoval „poslední pivo”, čímž horníkům signalizoval, že by měli v místních hospodách končit a jít spát.

Osada i první Erlitzova štola, ve které se začalo dobývat zlato, leží přímo nad Zlatými Horami. Osada byla velmi velká. Horníci si v ní stavěl příbytky z místně dostupných materiálů, především tedy ze dřeva a kamene. Nepoužívali přitom žádné hřebíky, ke spojování používali koňská lejna. To plnilo i izolační funkci.

Zlato se ve Zlatých Horách těžilo již od 15. století. Nejhlubší důl dosahoval do hloubky sto metrů. Byly v něm objeveny dva velké nugety, jeden vážil sedm set gramů, z toho se udělaly mince. Druhý měl hmotnost dokonce 1300 gramů. Ten se tenkrát odvezl do Vídně; vlastnila ho soukromá osoba a za druhé světové války zmizel.

Justyna Labuš plní i funkci lektorky umělecké fotografie a účastníkům poskytuje cenné rady. Podle jejího názoru je v procesu fotografické tvorby nejdůležitější nápad. Mladí lidé mají za úkol zvolit si oblíbené knihy a přemýšlet o tom, jak by téma ztvárnili ve fotografii. Doufá, že se jim to na probíhajících workshopech podaří, že například zachytí určitou atmosféru.

Mladí Češi u svých polských kolegů budou poté chystat ze svých fotografií výstavu. Setkají se tam s partnery z . 6. A 7. třídy ze základní školy J.W.Goetheho v Kędzierzyn-Koźle, která má dvojjazyčnou výuku v polském a německém jazyce. Její ředitelka sama účast v projektu nabídla a děti se již zúčastnily workshopu, v němž se seznámily se základními informacemi o tom, jak se fotografie tvoří.

Projekt ovšem není jen o fotografování, ale i o integraci. V jeho průběhu mají děti možnost se vzájemně setkávat a navazovat přátelství. Zatím ale česká skupina drží pohromadě a polská také. Fotografka doufá, že je spojí společná tvorba. „Doufejme“, dodává.

Děti se mezitím připravují k práci, dostávají instrukce k tomu, aby tvořily spolupracující skupinky a je jim vymezen v plenéru poměrně široký prostor, ve kterém se mohou pohybovat. Zajímavých motivů naleznou namístě mnoho, jejich základním úkolem však je, aby se inspirovaly knihou a dokázaly tak svoji myšlenku v tomto prostoru realizovat.

Někteří účastníc ovšem dávají najevo pasivitu. „Nápady nemám, knihy nečtu“ , říká jeden z chlapců. Na otázku co tam tedy vlastně dělá, odpovídá, že „přijel s ostatními“.

To je však spíše výjimka. „České děti se opravdu angažují, jsou fajn a velmi se snaží“, říká fotografka, „ale ani polské děti nezůstávají pozadu, mají sebou knihy, aranžují své záběry a myslím, že z toho budou opravdu dobré fotky“, dodává.

Celý pořad si můžete poslechnout po kliknutí na tento odkaz.