Pořad byl vysílán dne 16. 11..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 19. 11. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Současné česko – polské hranice se v historii vyvíjely zřejmě jinak. Vesnice Branice v Opolském vojvodství má o dva kilometry dál českou sestřičku se stejným názvem. Ta je ovšem mnohem menší. My se však v tomto pořadu budeme zajímat o administrativní součást této polské vesnice,

Pořad byl vysílán dne 09. 11.2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 12. 11. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Česká zpěvačka Gabriela Goldová-Dobrodinská, která používá v zahraničí umělecké jméno Gabi Gold, se Polákům dostala do podvědomí před lety díky svým vystoupením v pravidelném týdenním satirickém programu Tadeusze Drozda „Čaj u Tadka“, který spolumoderovala a zpívala v něm.

Pořad byl vysílán dne 02. 11..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 05. 11. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Patron Polska, svatý Vojtěch, pochází z Čech. Jak se do Polska dostal? Kolik je svatých Janů Nepomuků? Proč sochy představující tohoto světce obvykle stojí u mostu? Proč sv. Ludmila pomáhá řešit konflikty snachy s tchyní? Jak vypadá relikviář sv. Jana Sarkandera, který lze vidět v olomoucké katedrále?

Pořad byl vysílán dne 26. 10..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 29. 10. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Jak se zamilovat do hor, když výlety do hor zrovna nemilujete: své o tom ví Adrian Kołodziej, autor blogu "Świat Gór" (Svět hor). Spolu s manželkou občas cestuje po méně známých zákoutích polsko-českého pohraničí.

Pořad byl vysílán dne 19. 10..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 22. 10. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

V obci Staniszcze Wielke v gmině (gmina je něco jako malý okres, pozn. red.) Kolonowskie je Domov pro seniory, ve kterém o pacienty pečují postižené osoby. Středisko s názvem Siedlisko zaměstnává osoby s lehčím postižením, které společně se zdravými pracovníky pečují o seniory a pracují v kuchyni.

Pořad byl vysílán dne 12. 10..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 15. 10. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Každoročně se dne 28. září po celém Česku konají trhy, pochody, představení a koncerty ve jménu svatého Václava. Svatý Václav byl kníže z rodu Přemyslovců, hlavní patron českého národa, mučedník, svatý církví římskokatolické a pravoslavné.

Pořad byl vysílán dne 05. 10..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 08. 10. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

V Głuchołazech je tradicí Běh uniformovaných služeb. Koná každý rok v září. Letos byla akce propojena s během přátelství, který má spojovat Poláky a Čechy. Kdo lépe zvládne náročnou trasu uličního běžeckého dostihu? Jak to je s přátelstvím mezi obyvateli sousedních států?

Pořad byl vysílán dne 28. 09..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 01. 10.. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Do polštiny byly před několika lety poprvé přeloženy knihy autorky Evy Tvrdé. Vydal je Piotr Długosz, nakladatel sídlící u Opolí, který má ve velké oblíbě Slezskou zemi. Tvrdá je autorka, která popisuje část Slezska ležící na území České republiky. Jací jsou čeští Slezané?

Pořad byl vysílán dne 21. 09..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 24. 09. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Skupina Lubelska Federacja Bardów jsou interpreti, kteří jsou často hosty na různých festivalech poetické, autorské nebo trampské hudby. Mnohokrát vystupovali třeba v Dąbrowě na Zamczysku, nebo na festivalu Kropka v Gluchołazech.Skupinu formovali a tvoří laureáti nejvýznamnějších festivalů umělecké písně. Patří k nim Jan Kondrak - autor textů, skladatel a pisničkář. Brzo mu vyjde deska s titulem "Czeska", čili "Česká". Co ho zaujalo na kultuře naších jižních sousedů? Co se můžeme od Čechů naučit? To jsou otázky, které položíme Janu Kondrakovi. V pořadu předpremiérově uslyšíte i písničku z nejnovější desky.
„V roce 2008 jsem natočil desku, kde dominoval lidský hlas“, popisuje Jan Kondrak cestu k tomuto projektu. „Byl to můj hlas doprovázený akordeonem, který se mnou vedl dialog. Akordeon se projevuje mnohoznačně, má v sobě sílu, jistý druh folklóru, jakoby vyzýval k tanci. Harmonika, jak lidé tomuto nástroji říkají, postačí sama o sobě k tomu, aby zajistila zábavu ve městě i na vesnici. Často se pojí s úsměvem a tancem, s někým, kdo si hraje a užívá. Ani jsem nevěděl, že jsem natočil „českou“ desku; teď už ale vím, že to mělo český ráz. Šel jsem proto s tou myšlenkou dále s tím, že připojím i náhled na svět, který mi u Čechů imponuje, to znamená jejich přístup ke světu, vřelý hrabalovský úsměv. Všechny ty nejen Hrabalovy postavy mají právo na hrdinství, markantní je to například u literárních postav autora Oty Pavla. Dovedou být i zlí, ale je v tom i úsměv. Mají vyrovnaný vztah k sexu, nepřidávají k němu tak jako my Poláci i náboženské hledisko. To naopak vede k utrpení, stresu, k početným traumatickým prožitkům obou pohlaví. Je to druh stigmatizace tohoto tématu. To u Čechů není, jsou v tomto smyslu svobodní a opravdu umějí tuto svobodu používat. Je to vkusné, je to statečné. U Čechů mi imponuje, že umění, zejména hudební umění spojené se zpěvem a kvalitními texty je populární a že tomu tak zřejmě bude i nadále.
Situace na komerčním trhu se na tuto sféru nevztahuje. Přestože písničkáři patří k té populární kultuře, představují umění živé. Lidé znají jejich texty, tam kde to jde na koncertech zpívají se svými oblíbenými interprety. Někde je to obtížnější, třeba u Petra Rímského je to obtížné, ale třeba s Vondrákem lze zpívat všechno. O Nohavicovi ani nemluvím, protože jeho sláva přesahuje české hranice. Totéž platí i u Karla Kryla, jehož písně mnozí lidé znají nazpaměť.
To je tedy ten přístup, o němž hovořím. Je to folklórní, zábavné, ale je v tom i ochota navázat dialog s diváky jako celkem. Nejen tedy jen s nějakými vybranými osobami.
To byly tedy ty důvody, pro něž vznikla deska „Česká“. Ten název vznikl spontánně, přirozenou cestou. S kolegy jsme vytvořili projekt kabaretu, jejž jsme celý rok jednou za měsíc uváděli ve Varšavě. Ke každému vystoupení jsme psali nové písničky. Textů tedy bylo potřeba hodně. Psal jsem je s tím, aby hrdinové, jimiž byli obyčejní lidé, neztratili svůj lidský rozměr. Každému se trochu posmívám, ale současně se směji i sobě. Je tam užito minimum hudebních nástrojů – klarinet a akordeon, který charakterizuje takovou vesnickou zábavu. Hraji tam také na kytaru, ale nepoužívám bicí. Ženu se do neznáma…

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE

Pořad byl vysílán dne 14. 09..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 17. 09. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Každoročně mohou amatéři kresleného humoru během tři srpnových dnů potkat v rekreačním středisku Błękitna Zatoka v Głębinowě nejlepší kreslíře - satiriky z Polska a Česka.
Tento rok se konal osmý ročník této události.

Pořad byl vysílán dne 07. 09..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 10. 09.. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Mariusz Szczygieł není jen známý novinář a oceňovaný autor reportáží, ale hlavně nevylečitelný čechofil. O Česku, trochu o Polácích, kávě na vietnamský způsob a šálcích na tuto kávu kupovaných v Praze, o fascinaci uměním, 3D magnetech na ledničce a dovednosti ovládání posměchu a kritiky své osoby (té poslední schopnosti se Poláci mohou od Čechů učit), mluvil Mariusz Szczygieł s Wojciechem Sidorowiczem během setkání s názvem "Sidorowiczovy inspirace".

Pořad byl vysílán dne 31. 08..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 03. 09. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Je v srpnu takový den, kdy se jak polští, tak čeští průvodci potkávají v Sudetském pohoří, aby slavili den svého patrona. O spolupráci těch, kteří jako nikdo jiný znají turistické stezky, mluví v tomto pořadu Jerzy Chmiel, předseda turistické organizace PTTK Głuchołazy.

Pořad byl vysílán dne 24. 08..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 27. 08. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

O tom, jak Poláci vnímají českou písňovou scénu, rozpráví v tomto díle pořadu známá rozhlasová novinářka Tereza Drozda. Čeští interpreti nejsou podle obecného mínění v Polsku příliš známí. Každý přitom zná v Polsku velmi populárního Jaromíra Nohavicu, ale i Helenu Vondráčkovou, samozřejmě Karla Gotta, také Waldemara Matušku.

Pořad byl vysílán dne 17. 08..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 20. 08. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Do kdy Poláci a Češi používali společný jazyk? Je pravda, že čeština skoro úplně vymizela, a její obnovení se stalo politickou záležitostí? Která slova, i když znějí podobně, znamenají něco úplně jiného? A jak to je s pověstnými českými deminutivy? Je možné, že i v polštině je jich dost, ale my si to neuvědomujeme? To objasňuje doktorka Ilona Gwóźdź-Szewczenko, filoložka a jazykovědkyně.Češi jsou pro Poláky blízko, často je potkávají, snaží se o komunikaci, ale mnohdy to dost dobře nejde. Polákům se zdá, že čeština je taková směšná, odlehčená verze polštiny. I když k sobě mají oba jazyky blízko, je hodně úskalí bránících lepšímu porozumění.
Polština i čeština patří o skupiny západoslovanských jazyků. Mají stejný původ ze staroslověnštiny a protože patří do stejné jazykové skupiny, je mezi nimi hodně podobností, stejně jako mezi polštinou a ruštinou nebo mezi polštinou a ukrajinštinou. Lidé, kteří mluví těmito jazyky shledávají jejich podobnost, částečně si rozumí, protože ten příbuzný jazyk pro ně není maďarština či něco podobného. V hospodě si můžeme objednat pivo, rozumíme slovům jako chléb či mléko, protože ta slova si jsou ve všech slovanských jazycích velmi podobná. I tyto jazyky se však od sebe liší, často významně, protože se různě vyvíjely. Hodně slov změnilo význam, nebo se přejala slova z jiných jazyků. Nebo se v jednom jazyce zachovala slova, která jsou v jiném příbuzném jazyce vnímána jako archaická, což může pro jednu stranu působit komicky.
Do kdy byla staroslověnština pro západní Slovany řečí společnou a kdy se ty cesty rozešly? To přesně říci nelze, protože neexistují fonetické záznamy. Máme za to, že Poláci si dobře rozuměli ještě v renesanci a baroku, což dosvědčují jazykové památky. Příkladem je kniha Łukasze Górnického Polský dvořan. Bylo to takové společenské vademecum pro Poláky tehdejší doby určující jak se mají chovat, jaká slova používat. Autor tam odkazuje na češtinu na několika místech. Už v 16. století však o češtině říká, že je to řeč charakteristická zdrobnělinami. Takže dnešní názor Poláků na češtinu, že je komická, směšná, ve velké míře se v ní vyskytují deminutiva, má svou historii, ty stereotypy už trvají opravdu takto dlouho.
Poté, co se oba jazyky začaly vyvíjet samostatně, došlo i k tomu, že čeština používá částečně i jiná písmena, jiné znaky. Jsou tři základní znaky, které Poláky překvapují: háčky, čárky a kroužek nad „u“. Diakritika se ale vyskytuje ve všech slovanských jazycích, polština má také tečku či přeškrtnuté „l“. Čárky v češtině označují délku, háčky mají v polštině ekvivalent formou spřežek. Dosvědčuje to, že stejný jazykový původ.
Jak se češtině učit? Doktorka Ilona Gwóźdź-Szewczenko si myslí, že tou nejlepší metodou je ponoření se do jazyka. Co nejvíce být v Česku, poslouchat český rozhlas. Tak se začala učit i ona sama. Pro Poláky je to exotická řeč. V Polsku mluví česky málokdo doopravdy dobře. Je samozřejmě otázka, proč se takovému složitému jazyku učit, když si mohu objednat pivo i bez toho. Ale když se snaží porozumět složitějšímu vyjádření, je to pro většinu už nesrozumitelné.
Existuje i řada učebnic včetně filologických s gramatikou, v rámci Euroregionu Praděd jsme sestavili seznam použitelných frází.
Doktorka Ilona Gwóźdź-Szewczenko ještě zmiňuje zajímavý jev, který se vyskytuje nejen mezi polštinou a češtinou. Určitá slova mají v různých slovanských jazycích jiný význam a jestliže je pro Poláky komická čeština, totéž platí i obráceně z naprosto stejných důvodů.

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE

Pořad byl vysílán dne 10. 08..2019 na stanicí Radio Opole (PL) a v repríze dne 13. 08. na internetovém rádiu Bohemia (CZ).

Před týdnem jsme se věnovali akci, o které ve Studiu M rádia Opole mluvil Pawel Krolikowski, iniciátor a umělecký ředitel festivalu, který se koná v Kudowě-Zdroji. Nedílnou součástí této akce je soutěž v tom, jak si poradí s písněmi vzniklými na druhé straně hranice jejich sousedé.

Poláci mají za úkol zazpívat českou písničku buď v originále nebo v překladu do polštiny, a Češi mají za úkol udělat v podstatě totéž s polskými písničkami v v originále nebo v českém překladu. Počítá se i se situací, že potenciální účastník zazpívá píseň své rodné země v autorském překladu do jazyka přátel ze sousední země - píší v řádu pořádání soutěže organizátoři festivalu CZ-PL, který se čtyři roky koná v Kudowě-Zdroji.
Jak si účastníci poradí s cizí řeči? Co je láká na tuto zvláštní akci? Jaká díla volí pro interpretaci?
Na otázku odpovídá Wiktorii Palarczyk jeden z polských zpěváků. „Mám s tím spojené pozitivní emoce, nicméně výstup á kapela je obtížný úkol.“ Zpěvák Jarosław Szemet si připravil píseň Karla Gotta Hrátky s láskou. Pro účast na této akci se rozhodl podle svých slov proto, že má velmi rád češtinu a české písničky mají velmi dobrá slova, výborné autory textů a hluboký smysl. Čeština, která se Polákům zdá být velmi směšnou řečí, je velmi moudrá a obsahuje mnoho skvělých slov, která v polštině nejsou, nebo které se v ní už nepoužívají. Vzpomíná v této souvislosti autora většiny Gottových hitů Karla Svobodu, který kromě vlastní tvorby překládal i zahraniční texty, přičemž je kreativně upravoval tak, že někdy dostávaly i jiný smysl.
Češtinu nepoužívá jen v rámci festivalu – při svých obchodních kontaktech používal nejprve angličtinu, když se ale tyto kontakty staly častějšími, zeptal se sám sebe, proč nepoužívá raději češtinu a rozhodl se jí učit. Jak říká, nebylo to pro něj obtížné, protože pokud máme něco rádi, jde to lépe a jednodušeji. Za rok to s pomocí knížek a opravdové snahy domluvit se v běžném životě zvládl. Reakce Čechů na jeho snahu byla velmi pozitivní, chválili ho, nevzpomíná si na to, že by se nad tím pozastavovali.
Zpěvák Andrzej Biliński říká, že letošní čtvrtý ročník festivalu má opět vyšší úroveň, než když se konal poprvé. Porovnává jednotlivé ročníky a ten první podle něj nebyl dobrý. Bydlí blízko u hranice, zná hodně Čechů, před třemi lety na zdejším festivalu potkal Jaromíra Nohavicu a byl jím fascinován. Obdivoval jeho neklidného ducha básníka a rebela, podobný vztah má i ke Karlu Krylovi. Poslouchá i současnou českou písňovou tvorbu, ale nemá rád, když Češi předělávají a v češtině zpívají americké a anglické hity.
Letos zde zpíval svou písničku starou už několik let, již česká básnířka Anička Poláková přeložila do češtiny a kolega Jacek Kowalczyk, který studuje bohemistiku v jejím překladu udělal jemné korektury. Vyznělo to snad docela dobře.
Karel Kryl je písničkář, jehož tvorba má obrovský emocionální náboj. Vybral jsem jeho píseň Lásko, která je v Česku málo známá, přesto vyvolává velké emoce. V Česku se cítím jako doma, jsou tam vstřícní lidé, život tam plyne pomaleji, lidé nejsou tak nervózní, atmosféra, včetně té politické, není tak napjatá jako v Polsku. Hodně mých známých odjelo do Česka, otevřelo si tam firmy. Život je tam klidnější.

Celý pořad si můžete vyslechnout ZDE